Dnes jsme byli na skok v Ponta Delgada. Načepovat benzín a podívat se po výletech za velrybami a delfíny. Doporučované společnosti se evidentně daří. Napočítali jsme dvě velké lodě a asi tři menší. Menší znamená pro 24 lidí. Kolik toho nacpou do velkých, co vypadaly jako obrovské krabice plující na vodě, jsem se raději neptal. Ale už reklamní fotky v propagačních materiálech, které nám slečna u přepážky nadšeně ukazovala, napovídaly mnohé. Lodě na nich byly doslova ověšeny účastníky velrybářských výprav. Mělo to asi působit pozitivně, jako že jsou všichni masově šťastni, ale nás to doslova a dopísmene vyděsilo.
Vzali jsme si leták a šli se ven rozmyslet. Jestli se nacpat jak sardinky do krabice, nebo zvolit menší nafukovací člun, kterého se Yveta ale zřetelně bála. Nebo (a to převažovalo) se na celou akci vyprdnout. Sedli jsme na lavičku a pozorovali tenisku s růžovou podrážkou porostlou škeblemi, kterou někdo čerstvě vytáhl z moře. Škebličky se usilovně snažily vypořádat s náhlou změnou prostředí a poskytovaly nám spoustu příležitostí k podrobnému biologickému pozorování. A taky spoustu času na rozmyšlenou. Nakonec po půlhodině studia Yveta kývla na nafukovačku. Dostane medaili za statečnost...!
