Dalsi zastávkou bylo přístavní městečko Povoação s krásným kostelem v typickém místním stylu - v kombinaci bílých zdí a černého sopečného kamene. Okukujeme, dáváme kafe s krémovým koláčkem jako na letišti v Lisabonu, pokoupíme v místním supermarketu a pokračujeme za hlavním cílem do Furnas.
Věděli jsme, že jsou ve Furnas vývěry horkých sopečných pramenů, netušili jsme ale, že jsou přímo uprostřed města a všude, kam se podíváte. Každé nadýchnutí je plné sirných pekelných pár. Každá strouha s potůčkem může být horká, všude ze zídek trčí trubičky se sirným pramínkem. A k tomu vzorná azorská keramická cedulka, protože každý pekelníkův pinďourek tu má své (často svaté) jméno.
Pokračujeme k Lagoa das Furnas. I tady to bublá ostošest a mezi prameny jsou desítky krtinců, kde se právě klohní místní specialita - cozido. Maso, zelenina a klobásky naházené do hrnce a pomalu vařené v teple sopečných vývěrů. Každý hrnec úhledně zasypán hromádkou, že které se malinko kouří čertovinou.
Až jsme z toho dostali hlad a tak jedeme přímo do doporučené restaurace tu dobrotu ochutnat. Dali jsme si dvě porce a ani pozvedlé obočí servírky nás neodradilo a přidáváme ještě salátek navrch. Výsledkem byl talíř s 2 kilogramy čertoviny. Výborné čertoviny. Hovězí, vepřové, kuřecí maso, k tomu brambory, mrkev, zelí a něco jako vinné listy. Jo a taky kořen vzhledu pastiňáku a chuti brambor. Ten a hovězí jednoznačně vedly. Ani zelíčko nezaostávalo. Vlastně všechno bylo v tom azorském Eintopfu výborné a tak jsme skončili nacpaní k prasknutí. Alespoň budeme dávat příště pozor na zvedlá obočí...
