Ve Velké Ribejře míříme na hlavní náměstí a koukáme po tržnici. Nikde nic. Zajdem tedy do íčka se optat. Byla tam jedna mladá íčkařka a jedna zralejší. Mladá tápala, ale zralá neváhala ani vteřinu. Spustila vodopád slov a do mapy zakreslovala polohy cílů. K tomu se poptala odkud že jsme, zhodnotila počasí a popřála hezký den. Vše na jeden nádech...
S mapou v dlaních vyrážíme na "big fish market". Je to celkem daleko ale hlavně to v závěru vůbec nevypadá na rybí trh. Všude kolem vilová čtvrť, po rybím smradu ani památky. Ale zralá íčkařka se nemýlila. V úhledném bílém domku byl opravdu rybí trh.
Koukáme na mořské potvory na pultech jak suchozemci na mořské potvory. Abych zastřel rozpaky, vše pečlivě fotím. Yveta se zas plně věnuje problematice lístečků vyvolávacího frontového systému. Taky zřejmý zastírací manévr. A desítky rybích druhů smutně čekají na své kupce. Nakonec se odhodláme a poroučíme si kus tuňáka, nějaké filety, makrelu a ještě kus další ryby na pečení se zeleninou. Byla toho plná taška a přišlo nás to na necelých 12,- €.
Cestou zpátky se stavujem v supermarketu a přikupujeme pár lahví vína, všelijakou zeleninu, brambory, batáty, sýry a kdoví co ještě. Tašky váží metrák a my je vlečeme přes celé město k autu. S malou zastávkou - aby byla Yveta spokojená a zúročila šaty a slamáček, stavujem se na kafe a něco sladkého. A pak už hurá k autu a domů, nacpat všechny ty pochutiny do lednice.
Pak už následuje jen pár bezvýznamných městeček, kostelíků a vyhlídek. Nic důležitého. Snad jen dokoupení olivového oleje a obřího chleba z domácí pekárny v Lomba da Fazenda zapadá do tématu dne.
A blíží se jeho vyvrcholení - Yveta obléká zástěru a v mžiku vykouzlí rybí lukulské hody. Nacpeme se k prasknutí, zapijeme růžovým vínkem a svalíme se na divan. Téma dne naplněno měrou vrchovatou. A to prosím ještě v lednici větší část surovin zbyla. Asi se náš blog stane malinko monotématickým...
