Rackové krmí racky

Nad piscinou Varadouro létají rackové. Občas u toho křičí. Když křičí, nesou v zobáku rybu. Buď odrazují ostatní od krádeže, nebo oznamují spřízněným, že bude hostina. Bé je správně. Krmí zjevně mláďata, co už ale nevypadají jako mláďata. Zde jedna krmná sekvence:

Piscina Varadouro

Po skákání v oblacích a občerstvení v kavárně v Hortě se jedeme vykoupat. Je totiž krásně slunečno. Nejvhodnějším místem je piscina Varadouro, hned pod naším ubytováním. Je vymazlená s krásně čistou vodou a množstvím rybiček. A na lávové stěně má vytesán portrét. 

Levíno skáče

Už jsme skákali. Ale to bylo na Picu. Teď jsme na významnějším místě. Kráter na ostrově Faial je nejvyšší bod nejzápadnějšího cípu Euroasijské tektonické desky. To už se sluší řádně oslavit. Takže oblékáme trika Levíno, nastavujeme samospoušť a trefujeme se do odrazu. A taky do záblesku slunečních paprsků v dírce mezi mraky.

Geladoes do Atlântico

Na ostrově Pico jsme nenarazili na zmrzlinu. Jako myslím kopečkovou nebo točenou, nanuky globálních značek v mrazácích by byly. Možná byl na vině konec sezóny, ale spíš bychom tipovali, že to byla místní vlastnost. 

Faial je jiný. Alespoň Horta. Dáváme si ze široké nabídky jednu lepší variantu, než druhou. Favoritem se zatím stala zmrzlina ze sýra ze São Jorge s fíkovou marmeládou. Mňam...!

Snack-Bar Xavier

Nejen rozjímáním v kostelích živ je člověk. Zachtělo se nám i nějakého občerstvení, kávy, nebo něčeho malého k jídlu. Marně se ale rozhlížíme kolem cesty. Severní část ostrova sestává jen z malých vesniček s několika domky. Existence kavárny, občerstvovny, nebo dokonce restaurace je zde téměř vyloučena. 

Ale ejhle. Míjíme jakousi putyku. "Snack-Bar Xavier" se jmenuje a vypadá to, že mají otevřeno. Vcházíme dovnitř a nestačíme se divit. Prostřené stoly a bufetové menu. Objednáváme piva a jdeme se kouknout pod víka nerezových nádob, co za tajemství ukrývají. Lasagne s rybou, zapečené maso s cibulí a brambory, tuňákové steaky a drůbeží polévka. K tomu zeleninový salát. Nandaváme a ochutnáváme. Vše je skvělé! Takže z malého občerstvení byl nakonec oběd o čtyřech chodech. 

Kostely, kostelíky, kapličky a zvonice

Nejvýznačnější stavbou každé vesnice je bezesporu kostel. Často jsou černobílé v kombinaci lávového kamene a bílé omítky. Pravidelně do nich nakukujeme a vždy jsme překvapeni vkusnou a bohatou výzdobou. 

Vrcholem byl dneska moderní kostel ve vesničce  Salão, která měla sotva 20 baráků, ale kostel jako hrom a vedle ještě vysokou štíhlou zvonici. Nejeden světový architekt by se nemusel za takový počin stydět. 

Praia do Norte

Vedle Capelinhos je černá pláž Praia do Norte. Dokonce jsme tu měli objednané obytování, ale spletl jsem se v termínu a když jsem to o pár dní později zjistil, nebylo už v tom správném volno a museli jsme rezervovat od stejných majitelů jiný dům. 

Pláž byla prázdná, černý písek vzorně urovnán deštěm a na kraji vše ozdobeno obřími černými i světlými do kulata omletými kameny, v pruhu kolem vody porostlými zelenou řasou. Moc fotogenické místo. 

Vulcão dos Capelinhos

V noci lilo a ráno to bylo jen o trochu lepší. Navlékáme pláštěnky, sedáme do auta a vyrážíme na okružní jízdu po pobřeží. 

Prvním cílem je místo poslední místní sopečné aktivity z let 1957-58. Natřikrát se na jihozápadním cípu ostrova, hned za místním majákem, vytvořil nejprve nový ostrůvek, aby se pak spojil s Faialem a vytvořil západní poloostrov. Celé okolí bylo zasypáno na metr vysoko černým sopečným prachem. 

Od té doby už půlku poloostrova vzal oceán. Černé vrstvy jsou tu ale stále a jen velmi velmi sporadicky na nich občas roste trochu trávy. V podzemí pod majákem vyrostlo úžasné muzeum sopečné činnosti na všech ostrovech Azor. Ne nadarmo vyhrálo několik architektonických soutěží. Snad jen jednu výtku bych měl. Přijeli jsme hned po dešti a tak bylo na první pohled patrné, že páni architekti pro samé hogo-fogo manýry nezvládli správně vyspádovat přístupový chodník a tak do futuristického muzea potupně teče voda. 

Jinak i expozice je velmi povedená, s množstvím videoukázek sopečné činnosti a nádhernými leteckými záběry všech ostrovů Azor. 

Třešničkou na dortu byla interaktivní hrátka s ohrádkou plnou písku, který bylo lze rukama přetvářet do sopečných i jiných tvarů. Kamerou shora snímáno a odtamtéž projektorem nasvěcováno. Když člověk z písku udělal v nížině dolík, zalil se vodou, když udělal kopec a na vrcholu důlek, objevila se v důlku láva a ta začala po úbočí stékat dolů. Fungovalo to naprosto neuvěřitelně!

Druhou třešničkou se pak stala alternace na téma plakátu vulkanického koncertu, kterou obratně a s pružností divoké šelmy stvořila na místě samém Yveta. 

Queijo Curado "O Morro"

Paní domácí Faialovská nám tu na uvítanou nechala nějaké místní poživatiny. Džem z červených hroznů, domácí vajíčka a taky sýr, takový menší váleček s papírovým proužkem okolo. Ochutnali jsme ho hned první večer k vínu a větší sýrovou Nirvánu jsme snad ještě nezažili. Pod slupkou tvrdého sýra se skrývá neuvěřitelně lahodný střed, který balancuje na pomezí čerstvého sýra a krémovitě uzrálého. Něco naprosto nevídaného. 

Slupli jsme ho jako malinu a hned vzpomínali, co že to paní domácí o něm povídala. Že je z místní "small factory", co je někde nedaleko. Hledáme na webu i na mapě a nakonec nacházím jedno hodně podezřelé místo v sousední vesnici Castelo Branco. Obchod s názvem "Queijeiro", což v portugalštině, pokud to slovo dokážete přepsat do Google Translátoru, znamená "sýrař". 

Cestou z Horty je to po cestě z Horty. Stavíme u obchodu, ale vypadá divně a zavřeně. Trochu divný je, ale je otevřený. Nakukujeme odvážně dovnitř. Jde o místní lehce umolousané smíšené zboží. Formálně ho procházíme, protože Yveta potřebuje dokoupit chleba. A ejhle. Vzadu v chladícím boxu se dole krčí i náš sýrový favorit. Poslední kousek. Vedle se ale válí ještě dva. S vítězným úsměvem si všechny odnášíme k pokladně. 

Nakonec o pár kilometrů dál na útesu objevuje Yveta bystrým zrakem i ten správný obchod i celou "small factory" Queijaria O Morro. Cíl pro další sýrové nákupy na ostrově Faial byl tak zcela pevně stanoven. 

Přístav Horta

Horta je všude vychvalována jako krásný přístav i město. Můžeme potvrdit. Kombinace půlkruhového amfiteátru domů v zeleném svahu, přístavu plného bělostných jachet a jejich štíhlých stěžňů, nádherných kreseb atlantických tuláků na přístavním molu, to vše pod dohledem majestátní hory Pico ze sousedního ostrova, tvoří úchvatnou scenérii, jejímuž kouzlu nelze odolat.