Prvním cílem je místo poslední místní sopečné aktivity z let 1957-58. Natřikrát se na jihozápadním cípu ostrova, hned za místním majákem, vytvořil nejprve nový ostrůvek, aby se pak spojil s Faialem a vytvořil západní poloostrov. Celé okolí bylo zasypáno na metr vysoko černým sopečným prachem.
Od té doby už půlku poloostrova vzal oceán. Černé vrstvy jsou tu ale stále a jen velmi velmi sporadicky na nich občas roste trochu trávy. V podzemí pod majákem vyrostlo úžasné muzeum sopečné činnosti na všech ostrovech Azor. Ne nadarmo vyhrálo několik architektonických soutěží. Snad jen jednu výtku bych měl. Přijeli jsme hned po dešti a tak bylo na první pohled patrné, že páni architekti pro samé hogo-fogo manýry nezvládli správně vyspádovat přístupový chodník a tak do futuristického muzea potupně teče voda.
Jinak i expozice je velmi povedená, s množstvím videoukázek sopečné činnosti a nádhernými leteckými záběry všech ostrovů Azor.
Třešničkou na dortu byla interaktivní hrátka s ohrádkou plnou písku, který bylo lze rukama přetvářet do sopečných i jiných tvarů. Kamerou shora snímáno a odtamtéž projektorem nasvěcováno. Když člověk z písku udělal v nížině dolík, zalil se vodou, když udělal kopec a na vrcholu důlek, objevila se v důlku láva a ta začala po úbočí stékat dolů. Fungovalo to naprosto neuvěřitelně!
Druhou třešničkou se pak stala alternace na téma plakátu vulkanického koncertu, kterou obratně a s pružností divoké šelmy stvořila na místě samém Yveta.
