Dříve jsem byl za rozvážlivce naší rodiny. Jako protiklad. Bejvávalo... Na ostrově Pico jsem pozici otočil a stal se ze mě plašan číslo jedna. Jak už jsem naznačil, vyzvedávání auta na letišti bylo trochu podivné. Dostali jsme auto o dvě třídy vyšší, než jsme objednali, při oznamování této skutečnosti paní větu tak zamumlala, že jsem jí vůbec nerozuměl, do smlouvy napsala nulovou cenu (což jsem zjistil až dodatečně), vzala si kreditku na zaplacení, ale nic z ní nestrhla a s kolegou si pořád něco mumlali portugalsky. Celé to na mne působilo dojmem, že hraje hru na zaplacení auta vyšší třídy, což si chce zinkasovat při vrácení a pak už s ní bude těžká domluva.
Včera cestou kolem jsme se proto stavili na letišti, abychom věc vyjasnili. Bohužel stánek Ilha Verde byl zavřený. Zkoušíme to tedy dnes znovu, protože rozdíl v ceně výhodného pronájmu malého auta, sjednaného s předstihem, a nájmu aktuálního o dvě třídy výše mohl být i několikanásobný. Pak by se půjčení auta stalo s předstihem nejvyšší nákladovou položkou v letošním dovolenkovém rozpočtu, z čehož jsem byl nezvykle nervózní.
Stánek byl zas zavřený. Čekali u něj ale dva turisti a na můj dotaz, zda někdo přijde, se smíchem odpověděli, že optimisticky doufají. Tak jsme doufali s nimi...
Za půl hodiny dorazila slečna v zeleném dresu. Když jsme přišli na řadu a opatrně jsem vysvětlil některé zmiňované podivnosti, ověřila že auto už je zaplacené při rezervaci přes Booking.com. Kteroužto platbu jsem doma při kontrole náležitostí všech stopadesáti bodů itineráře nenašel a tudíž v něm měl napsáno, že platit budeme až na místě. Ufff, dost se mi ulevilo. Ale za odměnu a na oplátku jsem se tímto stal plašanem rodiny číslo jedna...
