Na mapě je nějaká ikona restaurace. S informacemi z mapy máme na Azorech své zkušenosti. V minimálně 80% ikona restaurace znamená, že před 10 lety tu byl malý bufet, který před 8 lety zavřeli, nebo že v sezóně sem zajíždí pojízdná nálevna kořalky. Jen ve větších městech lze tu a tam najít něco otevřeného, ale restaurace to bývá opravdu málokdy.
Tím méně šlo čekat restauraci v zemi nikoho na Ponta da Ilha. Mezi stromy je sice něco ukryto, ale jako obvykle něco zpustlého a zavřeného. Zezadu. Když ale objekt obejdeme, není zpustlý, ani zavřený a světe div se, je to restaurace...! Překvapením nám klesá brada, sedáme na prázdnou terasu s výhledem na maják a objednáváme dvě kafe. "Cake" nemají. Pochopitelně v pustině. Číšník se ale ptá, jestli si nedáme oběd. Ignorujeme nemístný dotaz, maje před očima v mikrovlnce ohřátou mraženou pizzu.
Kafe je na stole a za chvíli přicházejí další hosté. Postupně, ale za půlhodinku je terasa plná. Všichni něco objednávají a mražená pizza nezněla ani jednou. Spíš chobotnice, krevety a saláty. Dlouho nám trvá, než nám dojde, že v pustině na pobřeží v zemi nikoho je opravdová restaurace, kde se opravdu vaří...!
Měníme názor a po kafi přiobjednáme salát s tuňákem, polévku a stejk z mečouna. Zkrátím to. Jídlo bylo naprosto boží, uvařené s grácií z čerstvých ryb a ještě se fláky masa skoro nevešly na talíř. Nadšeně číšníkovi chválíme krmi a slibujeme další návštěvu. A jistě to nebyla zdvořilostní fráze.
Cestou z restaurace koukáme na štít. Jmenuje se nápaditě Ponta da Ilha. Takže v místě Ponta da Ilha u majáku Ponta da Ilha je výborná restaurace Ponta da Ilha. Alespoň se to bude dobře pamatovat...
