Vyrazili jsme z letiště po až příliš hladkém vyzvednutí auta (možná si ještě povíme hrozící zápletku na konci pobytu) a namířili podél severního pobřeží směrem na východ. Yveta se několikrát ptala, kdy budeme v Madaleně. Trpělivě jsem jí vysvětloval, že Madalena je od letiště směrem na západ a my cimrmanovsky míříme na východ.
Cesta se malebně vlnila po zeleném svahu. Vlevo moře a ostrov São Jorge, vpravo zelené hory s vrcholky v mracích. Úhledné vesničky, typické místní jednoduché domy z lávových kamenů, černobílé kostelíky. Vše zasazené do všudypřítomné zelené. Podél cest i v zahradách záplavy květů. Hortenzie, "česneky" a pak taky krásné liliovité květy, rostoucí přímo ze zeleného podkladu, s dlouhými tenkými tmavými stonky a růžovými kalichy. Až u nich někdy zastavíme, zkusíme Google Lens, o jakou čarokrásnou květenu se jedná.
Cestou nakupujeme v místním supermarketu, který jsme u silnice přehlédli, protože byl prost jakékoliv reklamy. Dochází nám baterka v mobilu, tak vypínáme navigaci a jedeme po jediné pobřežní silnici dál a dál na východ ostrova na první ubytování.
Krajina je podobná. Vlevo moře, vpravo hory. Jedeme už pěknou chvíli a Yvetě se zdá, že už jsme podle dřívějšího odhadu času měli být na místě. Zapíná proto znovu stroj a s údivem koukáme, že nás neomylný Waze vrací. Jak je to možné? Vysvětlení je překvapivě snadné. Ano, jeli jsme stále po pobřeží, vlevo moře, vpravo hory. Jen jsme si při klikatění silnice nevšimli, že jsme objeli okrouhlý východní cíp ostrova a stále vlevo moře, vpravo hory stočili nenápadně směr na západ. Tímto způsobem bychom za chvíli skončili v Madaleně, jak opakovaně naše první navigační důstojnice požadovala.
