Pobočka Ilha Verde je hned vedle přívozu a vedle je ještě parkoviště s firemní myčkou. Jenže ani v kanceláři, ani u myčky nikdo. Ptám se vedle v obchodě, volám na vyvěšená čísla a nic. Vracím se k přívozu, jestli náhodou nějaký zaměstnanec v zeleném triku nečeká tam. Potkávám jen dva Němce, které čeká přesně stejný osud. Pán vyhazuje paní s kufry u přívozu a jde vrátit klíče. Jsme tak už 4 osoby, běhající od čerta k ďáblu a snažící se udat klíče a zelené desky s doklady od auta. Zkouším všechna telefonní čísla vyvěšená zde i na přepážce na letišti. Nikde nikdo.
Němcům se blíží odjezd trajektu, nám se blíží hodina čekání. Poslední možností je zelená schránka vedle dveří pobočky. Naposledy obíhám stanoviště a kontroluji velikost vhozu do schránky. Poslední kontrola myčky pohledem a ejhle, nějaké zelené dresy se tam míhají. Běžím k nim a dresů je hned pět. Dokonce je mezi nimi i slečna z letiště, která mi dovolila poslední jízdu. S úlevou jí vracím klíče i doklady. Snad to byla jediná komplikace v logistice akce "Azory 2022".
Ještě bych zapomněl. Hora Pico. Byla vidět při příletu a pak až dnes. Jinak celých osm dní jen úbočí. Kdybychom chtěli šplhat nahoru, byli bychom z těch schválností asi dost naštvaní.
